Seděl
jsem na útesu kus od našeho domu.Byla noc a někde daleko nad mou hlavou zářil
velký měsíc.Tady vše obklopovala tma, kterou prolamovala jen světla
z našeho města Atlantis.Pojmenovaném po bájném zaniklém podmořském
osídlení, o kterém lidé na souši tolik snili.Byl to výsměch a představovalo to
každou část pýchy našeho lidu.
Po
mém posledním výletu jsem strávil dva dny v posteli napojený na
regenarčních přístrojích.Tentokrát jsem zašel moc daleko.Stálo mne to skoro
život.
Pořád
mě to nutilo přemýšlet o tom světě tam nahoře.Nikdy předtím jsem se jím tak
nezabýval.Ale od chvíle kdy jsem viděl Annu Molly a ona mi řekla to, co jsem už
tak dlouho toužil vědět, jsem nedokázal přestat hledat způsob, jak ji opět
najít.
Právě
jsem učinil předávku na černém trhu a v kapse mně tížil pořádný balík
peněz.Za ně jsem si mohl pořídit ten dýchací přístroj, o kterém se tu začalo
před měsícem spekulovat.Nikdo ho ještě neviděl a ani nepoužil, ale
v podsvětí se šířily fámy o jeho učinnosti prý až na několik hodin.
Pokud
jsem chtěl najít opět Annu Molly, tak jsem musel mít možnost vydržet na souší
více jak hodinu.
Odrazil
jsem se od útesu a zamířil domů.Vplul jsem do svého pokoje střešním oknem.Jenže
jsem nebyl sám.V křesle, vedle mé postele, seděla moje sestra Liena.Odložila
malou elektronickou obrazovku, kterou si do ted‘ zřejmě krátila čekání na mně a
zvedla ke mně pohled.Z jejího obličeje se nedalo vyčíst žádný výraz.
„Ahoj
Alexi,“ pronesla klidným hlasem.Její nazelenalé blond vlasy, které jí sahaly až
po paty se ted‘ vznášely v závojích kolem její hlavy a křesla na kterém
seděla.
„Lien,“
povzdechl jsem si a dopadl ztěžka na postel.Položil jsem se na záda a zadíval
se z okna.Neměl jsem náladu na cokoliv mi ted‘ chtěla sdělit.
„Alexi
mamá si o tebe dělá starost.“ podotkla stručně.Čekala na mou odezvu.
„Nemá
důvod.“ odsekl jsem unaveně.Ještě pořád jsem nebyl úplně ve své kůži.
„Ne?Byla
strachy bez sebe, když si tu ležel na regenerátorech a měl si horečky.“ její
zpěvavý hlas se o tóninu zvýšil.Zavřel jsem oči a povzdechl si.
„To
už se nestane...“ řekl jsem pevným hlasem a myslel jsem to opravdu
vážně.Nedovolím, aby se to opakovalo.Musí být lepší způsob jak tam nahoře
přežít.
Liena
chvíli mlčela a zřejmě uvažovala nad tím jak se mně zeptat.Pak váhavě
pokračovala tišším hlasem.
„Alexi...co
jsi tam nahoře viděl?Co jsi tam našel?“
Otevřel
jsem oči a podíval se na ni.Kolena měla přitažená k bradě a opírala si o
ně čelist.Její oči se na mě upíraly a já se podíval přímo do nich.Vzpomněl jsem
si jak se stejně dívala Molly do mých a pak řekla...to nad čím mi od té doby létaly
myšlenky každou minutu.S povzdechem jsem se opět otočil k oknu a zadíval
se ven.
„Nevím
Lien...nevím co to znamená..“ odpověděl jsem po chvíli „..ale já to zjistím.“
dodal jsem a opět jsem to myslel vážně.Prostě musím!
„Alexi!“
vydechla najednou zděšeně Liena.“Nemůžeš tam jít znovu!“
„Jistěže
můžu!“ vytočeně jsem ji sjel pohledem. „Je to moje věc!“
„Vždyt‘
tě to zabije!“ zakrývala si pusu rukou a její oči byly rozšířené strachem.
„Nemusíte
se o mně bát!Raději si hled’te svých starostí.“ odsekl jsem a vstal z postele
a vzal si svoji bundu.Oblékl jsem se a zamířil ke schodišti.
„Ale
ty jsi naše s tarost, Alexi....vždyt‘ jsme tvoje rodina.“ zavolala ještě
za mnou a bylo sylšet pohnutí v jejím hlase.Nedopověděl jsem a zamířil ke
dveřím.Nechal jsem ji i náš dům za sebou.Potřeboval jsem pryč.Musel jsem mít
prostor, abych mohl uvažovat.
Bylo
už pozdě v noci a voda kolem byla chladná a černá.Lampy a světla na rozích
domů osvětlovala ulice.Nebylo vylidněno.Zvlášt‘ ne ve čtvrtích, kde jsem se
právě pohyboval.Daleko od našeho domu.Nebyly tu žádné reklamní nápisy ani
podniky žijící nočním životem.Snad jen pár zapadlých pajzlů nebo neutuchajících
industriálních továren na zpracování potravin všeho druhu.Zahnul jsem směrem od
velkých doků na dopravní lodě a přišel k místu osvětleném jednou lampou se
zašlým nápisem Taverna.Původní majitel byl odněkud kolem řeckých ostrovů.Vešel
jsem dovnitř a uvítal mně známý vodní proud plný zatuchlého smradu
hospody.Hádám, že se tu dveře moc neotvírají.Tady jsem barmana nezdravil a ani
se neohlížel po známých.Tady nebylo radno se moc zdržovat, ale já musel.Otřásl
jsem se, protože mi začínalo být zle z té špinavé vody.Byl jsem tu dřív,
takže jsem musel počkat.Nechtěl jsem si nic dávat, ale věděl jsem, že musím.
„Pivo.“
houkl jsem k barmanovi a sedl si na bar, jako nějaký nováček.Snad brzo
příjde.Nechtěl jsem se toho piva ani dotknout.
Dveře
se rozskřípaly a dovnitř zaplul malý naval chladné vody zvenčí.Zlehka jsem se
otočil, abych viděl nově příchozího.Naštěstí to byl ten někdo na koho jsem
čekal.Seskočil jsem, abych neupoutal pozornost ostatních individuí, pomalu jsem
se přiblížil ke stolu kde se příchozí usadil.Dosedl jsem naproti ke kovovému
stolu podsvíceném lehkým modrým světlem.
„Bud‘
zdráv Alexi,“ promluvila a lehce se pod kapucou usmála.
„Ahoj
Sio,“ opětoval jsem pozdrav.Zvedla hlavu víc do světla a podívala se na
mně.Modré světlo se lehce odráželo od její zelené pokožky a lesklo se na
šupinách kolem jejích očí, které měly velké fialové irisy a malé černé
zorničky.Měla na sobě černou kápi a zpoza kapucy se vlnily její rudé
vlasy.Povytáhla koutek zelených rtů a naklonila hlavu trochu nastranu, jako by
se snažila přijít na co myslím.Přihmouřila oči a pak je zas otevřela.Mrkla
postranními blanami a opět promluvila.
„Tak co
pak tě za mnou opět přivádí?“ když mluvila byly vidět droboulinké ostré zoubky
jako jehličky.
„Slyšela
jsi už aeroplexu?“ řekl jsem přímo.Místo odpovědi se opět usmála a v jejím
krásném obličeji se vyrýsoval dolíček v každé tváři.Chvíli si mě opět
prohlížela.
„Ano,“
odmlčela se. ‚Je to drahé a ještě ne úplně otestované, Alexi.“ mluvila klidně.
„Potřebuju
ho.Co nejdřív!“ nechal jsem se trochu unést.
Opět
přihmouřila oči a podepřela si bradu rukou, na které měla černou mechanickou
rukavici.Kdysi jsem viděl, že tahle rukavice má opravdu hodně funkcí.
„Co
tě tam nahoře tak strašně láká, že ti nestačí hodina?“ chtěla vědět.Znovu mrkla
postranními blanami.Polkl jsem naprázdno.Nepřestávala mě propalovat pohledem a
na rtech jí stále pohrával lehký úsměv.
„To
uvidím až dostanu víc času na to, abych to mohl zjistit.“ řekl jsem už trochu
klidněji.Najednou zpozorněla.Malé trhavé pohyby hlavou.Zornicky se jí na
vteřinu rozšířily tak, že byly úplně černé.Pak zavřela oči blankami i víčky na
moment a pak je zas otevřela.
„Vypadneme
odsud...není tu moc bezpečno o tom mluvit.“ sykla tiše a zvedli jsme se a
klidně vyšli ven.Vypluli jsme uličkou směrem k dokům.Sia se pohybovala
vrtulovitým rozverným stylem.Pramen dlouhých rudých vlasů se jí vyloudil z kapucy
a vlál za ní stejně jako její dlouhá vrstvená sukně.Zastavili jsme se až pod
kovovou konstrukcí nějakého skladiště odkud se ozývaly tlumené zvuky pracujích
strojů.Sia se odrazila a sedla si na točité schody, které se táhly až ke střeše
skladiště.Následoval jsem ji a sedl si vedle ní.Svěsila zelené nohy s drápy
a blánami a začalala jimi lehce pohupovat.Sia byla masožravec.Patřila již mezi
téměř vyhynulý druh mořských bytostí a mezi mým lidem nebyla moc vítána.Ale byla
na světě už tolik stovek let, že jí to až tak nevadilo.
„Alexi,
nemohu ti nic slibovat, protože ty jsi si sám moc dobře vědom rizik, které
tento obchod přináší.O finanční stránce vůbec nemluvím.“ nachvíli se domlčela. „...at‘
už tam nahoře hledáš cokoliv, tak si nejsem jistá, že to stojí za tvůj život.“
bezděčně zvedla oči k hladině, která byla někde vysoko nad námi.Vím, že
tam byla a ne jednou, ale nenáviděla to tam.Nikdy nesouhlasila s tím, že
tam chodím.Ale považoval jsem za poctu, že se mnou ještě stále ztrácí čas.
„Rozmysli
si dobře svou žádost..“ podívala se na mne a její oči byly hluboké a vážné. „Jsi
hodný a chytrý chlapec a doufám, že se rozhodneš správně.“ odvrátila pohled
před sebe někam na svítící doky před námi.
„Lidé
nahoře nás nikdy nepochopí...měj to napaměti.“ řekla tiše a já věděl, že mluví
z vlastní zkušenosti.
Komentáře
Přehled komentářů
těším se na pokračováni
Super
(RM - Blanik, 6. 2. 2009 0:14)Pěkny pěkný. Už se těším na další pokráčko a ten song super doplněk
juuuu
(Viktorka, 4. 2. 2009 1:21)Ta Sia musi byt krasna. Uplne sem si predstavila ty barvy. Doufam, ze se Alex dostane nahoru
O_o
(Ellis, 3. 2. 2009 17:59)heeeeeeeej!! to je uzasny!:D akorat chci vedet viiic!:D a ten song k tomu...<33 nadhernej, si musim stahnout:D napis pokraco co nejdriv:)
9.2.2009. 21.52
(karin, 9. 2. 2009 21:53)